Anarchismus

Nedávno v bojích proti kapitalismu sehrály anarchistické skupiny významnou roli. Mnoho anarchistů sdílí úsilí REVO o rozbití kapitalistického státu a vytvoření svobodného světa bez třídních rozdílů, soukromého vlastnictví a útlaku. Budeme s anarchisty spolupracovat tam, kde sdílíme společné cíle.

Anarchisté a socialisté se liší následujícím způsobem:

Anarchisté odmítají nutnost existence státu v jakékoli podobě. REVO sdílí tento cíl, společnost bez státní moci proti lidu. Vidíme ale nutnost toho, aby dělnická třída vybudovala nejprve svou vlastní revoluční republiku. Ta musí spočívat na demokratických radách pracujících, které převedou moc a vlastnictví kapitalistů na celou společnost – zabrání kapitalistům, aby je získali nazpět. Anarchisté odmítají myšlenku, že tento dělnický stát bude jen dočasnou, přechodnou fází k beztřídní a bezstátní společnosti.

Anarchisté odmítají nutnost politické strany, která podle nich vždy vyústí v nové elitářské vedení společnosti. REVO chce vybudovat mezinárodní politickou stranu nového typu s co největší vnitřní demokracií, aby se zabránilo její byrokratizaci. Tato strana musí sdružovat ty části dělnické třídy, které podporují revoluční myšlenky, musí bojovat za rozšíření podpory pro revoluci uvnitř dělnické třídy a pomáhat organizovat boj za socialismus. Bez toho nelze porazit reformismus po celém světě.

Anarchismus nedokáže pochopit roli revoluční strany. Jestliže je revoluční strana popisována jako strana avantgardy, znamená to poskytování vedení dělnické třídě, ne vnucování vůle úzké elity většině. Ve skutečnosti může revoluční strana uspět jen s podporou mas.

Některé anarchistické skupiny přehnaně zdůrazňují taktiku přímé akce malých a často dezorganizovaných skupin lidí – a podceňují nebo přímo odmítají masovou akci a práci uvnitř odborů a masových dělnických organizací, čímž přenechávají u vesla reformistické vůdce.

Důslední anarchisté odmítají boj za reformy jako zdanění bohatých, znárodnění průmyslu, obranu demokratických práv nebo podporu národně osvobozeneckých bojů, např. Intifády v Palestině. Věří totiž, že to posiluje legitimitu státu. Tento přístup ale nebere v úvahu každodenní praktické potřeby pracujících a opět odtrhává anarchisty od masového boje dělnické třídy.

Proti myšlence dělnického státu staví někteří anarchisté myšlenku federalismu. To je chabá a problémová myšlenka. Bez souhlasu oddělených kolektivů následovat rozhodnutí může menšina vydírat většinu. To by bylo zničující nejen v situaci hrozby kontrarevoluce, ale také co se týče účinné organizace výroby zboží. Federalismus je utopické řešení naprosto skutečného problému, jak se organizovat od malých výborů pro akci až po společnost jako celek.

REVO si uvědomuje politická omezení anarchismu. Jejich odmítání převzetí státní moci, jak se konkrétně ukázalo ve Španělské revoluci, zajišťuje porážku pracujících. Mocenské vakuum, které se otevírá během revolučního období, bude zaplněno reformisty a reakcionáři, pokud revolucionáři nedobudou politickou moc.